Ledovcový kurz ve Wallisu

Počátkem tohoto roku jsme se shodli na tom, že bychom své outdoorové aktivity rádi obohatili i o výstupy na některé vyšší horské vrcholy, jejichž zdolání je obvykle spojené s cestou přes ledovec. Tato myšlenka nás již neopustila a velmi rychle jsme dospěli k závěru, že nejlepší cestou k jejímu naplnění bude absolvování kurzu, kde nabereme nezbytné znalosti a vyzkoušíme si vše potřebné na vlastní kůži. Nabídky různých cestovních kanceláří nás však spíše odrazovaly, jelikož se neslučovaly s naší představou o kurzu spojeném zároveň s výstupem na některou alpskou čtyřku, to vše navíc v termínu, který by nám vyhovoval. Potom jsme však narazili Liborův web a celá věc rychle dostala reálné obrysy.

V úterý ráno 22. 7. 2014 tedy náš tým čtyř adeptů vyráží vstříc vysokohorskému vzdělávání. Cílem naší výpravy je švýcarská chata Britannia Hüte ve Walliských Alpách. Na programu jsou dva dny kurzu pohybu na ledovci a ve vysokohorském terénu a následně pokusy o výstup na některé z bližších vrcholů. Po první noci strávené v kempu v městečku Saas-Grund se ve středu ráno vydáváme na lanovku do Saas-Fee a odtud na chatu. Ubytování probíhá bez problémů, a proto můžeme brzy vyrazit na ledovec, trénovat chůzi v mačkách. Při traverzech a překonávání svahů ledovce si prohlížíme trhliny, do kterých se budeme vrhat následující den. Po tréningu chůze po ledovci nás čeká nácvik brždění na strmých svazích, a to jak s cepínem, tak bez něj. Jelikož všichni stíháme včas zabrzdit, můžeme se vrátit na chatu. Před večeří se scházíme v jídelně a objednáváme si pivo (které samozřejmě neuniká obligatorní české kritice) a na půllitrech si zkoušíme uzly potřebné pro záchranu z trhliny.

Ráno se opět vydáváme na ledovec. Počasí nám úplně nepřeje, chvílemi prší, ale v nácviku nám to nijak bránit nebude. Libor vybírá příhodnou trhlinu a jdeme na věc. Zkoušíme si jak klasickou záchranu pomocí spuštěné karabiny a prusíků, tak záchranu pomocí kladky micro traction s blokantem, která práci při vytahování výrazně usnadňuje. Na řadu přichází i sebezáchrana pomocí prusíkování a garda uzlu. Všichni si vyzkouší jak pozici zachránce tak zachraňovaného, a to dokonce opakovaně. Tréning nám zabere skoro celý den. Před večeří se opět scházíme v jídelně, opět dáváme si pivo a opět ho kritizujeme. Tentokrát nás čeká výuka, jak naplánovat vysokohorskou túru. Vzhledem k příznivé předpovědi na příští den můžeme plánování nacvičovat na reálném cíli, kterým je Strahlhorn (4190m). Celá cesta i s návratem by měla trvat od 04:00 do 13:00 hodin. Proto mizíme po večeři rychle na lágr, kde nás čekají noví spolubydlící. Modlíme se za jejich zdravé dýchací cesty a trávicí trakty a jdeme spát.

Když ráno v 03:30 vyrážíme, vidíme naprosto bezmrakou oblohu. Brzy se dostáváme na ledovec, kde nasazujeme mačky a navazujeme se na lano. Čeká nás nyní zhruba pětihodinová cesta k vrcholu. Pochod při východu slunce pod mohutnou skalní stěnou sousedního Rimpfischhornu (4199m) je impozantní. Ačkoliv některé z nás začíná trošku pobolívat hlava a trošku hůř se nám dýchá, víme, že nahoru se už dostaneme. Počasí je skutečně parádní a v 9:30 pořizujeme vrcholové foto. Nyní nás čeká cesta zpět. Ta ale ubíhá podstatně rychleji, a to i proto, že vzhledem k měknoucímu sněhu můžeme sundat mačky. Na konci ledovce poněkud znejistíme před větší trhlinou zalepenou tajícím sněhem. Je patrné, že skupinka před námi se na několika místech nohou probořila naskrz. Naše touha trhlinu přecházet je minimální a Libor proto rychle nachází bezpečnou alternativní cestu. Nyní nás čeká již jen zhruba stometrové převýšení zpátky k chatě, kam se spíš plazením než chůzí dostáváme v 12:30. Plán trasy tedy vyšel do puntíku. Dostáváme do sebe něco jídla a odcházíme si lehnout. Čekají nás opět noví spolubydlící. Drobná plavovlasá dáma nám přijde neškodná pouze do doby, než usne. Její spánek připomíná provoz na pile, ale únava tento problém naštěstí vyřeší za nás. Při večeři kontrolujeme předpověď na další den, která je tentokrát bohužel velmi špatná. Finální rozhodnutí nicméně necháváme až na ráno. Půjdeme směrem na lanovku, a pokud to počasí dovolí, zkusíme vystoupit na Allalinhorn (4027m), pokud ne, namíříme si to rovnou dolů do Saas-Fee a domů. Předpověď se bohužel naplňuje. Prší a viditelnost je špatná. Shodujeme se na tom, že v takových podmínkách pro nás výstup nemá smysl, a sjíždíme lanovkou dolů. V kempu rychle házíme věci do auta a vyrážíme zpátky.

Navečer přijíždíme zpátky do Prahy. Mezi sebou potom uzavíráme, že žádná naše otázka nezůstala nezodpovězena a všechno, co jsme chtěli, jsme si vyzkoušeli. Liborovi proto tímto ještě jednou děkujeme za perfektní a nesmírně obohacující kurz a těšíme se zase někdy na viděnou, třeba aspoň u (lepšího) piva :)

Martin, Ivča, Venca, Jirka

Díky Martine za reportík